A tak jsem se rozhodl napsat básničku svou vlastní, ve které reaguji na ty hrůzy, se kterými musím denně trávit kus svého života. Zatím se všem, kdo ji četli, líbila, tak doufám, že se bude líbit i těm, kteří ji budou číst poprvé právě teď.
| Jedu takhle v metru, ve svym starym svetru. Lákaji nás reklamy, pojeďte na Bahamy Tu však vidím poezii, ježišmarjá, skoro bliji. Listopad tu týrá Boha, hajzl jeden, ten bezboha. Já jsem také ateista, že nejsem drzý však věc je jistá. Své manželské zkušenosti cpe tu do nás Jitka, u ní doma nevydrží jistě ani kytka. Fischerová rozešla se pod kaštany vedví, jaké jméno dáti básni ale sama neví. Duše pána ze Lvovic, změnila se v svaté NIC. Být ničím to věc je sqělá, když zvoní zvon od kostela. Že jinak je to vlastnost špatná, to je pravda neodvratná. Čaroděj či mimozemšťan bude asi pan Motýl, jeho slova nesmyslná vskutku jsem nepochopil. Až pozděj mi někdo řekl, |
že kdybych Pickwicka čet, věděl bych že jsou to jména, co již dávno znají svět. Avšak smysl této básně uchází mi stejně dál, bože bože, ty Motýle, ty jsi tomu zase dal! Stankovič má velký smutek, a to že mu skutek utek: Chtěl psát pěkné básničky, ale matlá sračičky. Nezmoh se než na tři řádky, prý to tvořil čtyři pátky. Místo názvu pomlčky, zasloužil by do držky. Je jich o pět míň než slov, di pod kytky, na hřbitov! Poezie cestujících ničí usměv na mých lících. Volný verš? To není verš! A jestli jo, tak hnusný verš!! Proč říkají poezie když je to vlastně próza, rozmetaná na kousíčky jak na zem spadlá dóza? Téměř všechno co tu vidím, řek bych stojí za prd, o co lépe četl by se třeba Gellner, Seifert? |
Postřehy ohledně cestovní "poezie" můžete připsat do knihy návštěv
Jenom tak mimochodem, nějaký šmudla mi psal, esi nevim že existuje volný verš. Zřejmě neumí moc číst, tak to nedočetl pořádně... Vím že existuje a taky jsem dost jasně vyjádřil, co si o něm myslím!